Zdravím všechna odvážná děvčata!
Tak jsem si myslela, jakou jsem raritou a tady zjišťuji, že nás je takových víc.
Já měla dva kluky a třetí vymodlenou holčičku. Všechny na SC a po složité hormonální léčbě. Holčička se bohužel kvůli mé preeklampsii narodila předčasně, vážila pouhých 1105 g a její start do života byl dost složitý. O dalším dítěti jsme už neuvažovali. Dceři bylo už pět roků, já si plánovala s kamarádkou, jak pojedeme oslavit mojí 40., ale osud chtěl tomu jinak. Měsíc před svými 40. narozeninami jsem zjistila, že jsem těhotná a nastalo pro mě velké dilema. Samozřejmě mi paní doktorka toto těhotenství nedoporučovala, vysvětlila mi možná rizika ale na druhou stranu byla a je vždy moc vstřícná a chápavá. Dohodli jsme se na konzultaci v rizikové poradně FN. Dostala jsem doporučení, s tím, že se objednám. Měla jsem veliký strach z tohoto těhotenství, ale potrat byl pro mě noční můrou. Jenže zase zasáhla ruka osudu a riziková poradna byla dočasně uzavřena kvůli stěhování do nové porodnice a když jsem se tedy do oné poradny dostala, tak mi bylo sděleno, že když jsem se tak rozhodla, že jdeme do toho, že na potrat už že je stejně pozdě. Na jednu stranu jsem byla ráda, ale strach mi neopouštěl. Celé těhotenství probíhalo jako každé předchozí, tj. léčba vysokého tlaku a sledování v rizikové poradně. Absolvovala jsem amniocentézu, která dopadla dobře a druhou polovinu jsem na doporučení lékařů spíše polehávala. Nezvedala žádná břemena, uklízela, vařila,.. na etapy. Zapojila do domácích prací více děti /19, 16, 5/ ...Vše bylo vpořádku až do 31. týdne, kdy se v mém životě odehrála velká tragická událost a můj tlak začal nabírat na obrátkách. Skončila jsem v nemocnici a nevypadalo to zrovna dobře. Málem jsem skončila opět v 31. týdnu na porodním stole, ale naštěstí se stav zlepšil a svoji poslední dcerku donosila až do 39. týdne. Rodila jsem v celkové anestezii, na stole jsem se jim sice začala probouzet než vyndali maličkou ven a tak jsem jí i přes velkou bolest uslyšela plakat a opět usnula. Holčička byla vpořádku a já v rámci možností také. I když bych do čtvrtého těhotenství vědomě nešla, jsem ráda, že jsem se tak rozhodla a vše dopadlo dobře. I když nejsem silně věřící, tak říkám, že to byla boží vůle.
O tom, jestli jít do 4. císařské řezu se musí rozhodnout každá z vás sama, je to možné, ale nutno také zvážit rizika, kterými je především ruptura dělohy.
Mějte se všechny krásně, dětičky ať vám rostou a pokud se rozhodnete do toho jít , tak vám můžu popřát jen hodně štěsí. L