Kolik stupňů a v kterých částech páteře jste měl před operací? Kolik je Vám let? Kde Vás operovali?

Já si nemyslím, že by Michal chtěl jen plkat - svého času jsem se cítila podobně jako on, sice jsem nebyla tak naivní ohledně operací a pod., ale taky jsem měla velkou potřebu s někým o tom mluvit. A vypořádala jsem se s tím právě dík lidem, co o tom se mnou "plkali".

A nelze než souhlasit s panem doktorem - žádný běžný zdravý člověk neexistuje, každý má nějaké potíže, někdo víc někdo míň viditelné.

Michale, to, že ty děti budou mít dík operaci na páteři třeba i nula stupňů ještě neznamená, že nebudou mít žádné potíže. Rovná táteř, vyztužená kovovými konstrukcemi se automaticky nerovná nulovým potížím. TAm zase nastávají jiné potíže, spojené s tím, že je tam ta konstrukce, která brání přirozenému pohybu a ty děti (nebo pak již dospělí) mají právě díky tomu bolesti.

Jste dospělý, takže hurá na to - najděte si číslo a běžte zavolat a objednat se k odborníkovi - třeba do Brna, jak radil pan doktor nebo ohledně korzetu do Prady (ale v Brně dělají korzety taky) - uvidíte, co vám tam po prohlídce řeknou. Co se týče rostoucích tyčí a jiných metod - díváte se na to dost naivně. Pochopitelně, že je to pokrok, ale není to zázrak, když vám doktoři skrze velkou mediální masáž sdělují, jak ty děti nebudou už mít žádné potíže, je to nadnesené - mohou mít potíže a bolesti i tak, ale rozhodně je pro ně lepší, když jim dají rostoucí tyče než když je museli operovat každou chvilku znovu. Smiřte se s tím, že operace je jenom operace, není to zázrak. Podstoupit operaci neznamená automaticky zbavit se veškerých bolestí. Navíc, pokud váš stav skutečně k operaci není, tak vás operovat stejně nebudou.