díky, ještě se Vás zeptám jaké protetické pomůcky máte na mysli, kromě francouzských holí a bot s podrážkou? pak mám ještě jednu zásadní otázku, Vy máte zkušenost s tím, že pacienti bez kyčle chodí zcela normálně, bez pomoci francouzských holí? Díky za odpověď.
VM

Děkuji za odpověď, chtěla bych se zeptat, jestli náhodou nemáte zkušenost s podobně postiženým pacientem. Například, jak by měla co nejlépe probíhat rehabilitace atd.
Předem díky, zdravím Věra Míčová

Dobrý den, předem bych chtěla podotknout, že nejsem specialista a mé formulace jsou ryze laické. Moje maminka(63)byla cca před 7 lety na TEP kyčle. Přibližně 5 let bez jakýchkoli potíží, naprosto spokojená a bez bolestí. Před zhruba rokem, po zvednutí těžčího břemene, jí v kyčli trochu louplo a nemohla se otočit a začala jí bolet kyčel a třísla, okamžitě šla ke svému ortopedovi, který jí uděla RTG, na kterém neshledal žádný problém, že snad tam má nějak posunuté to lůžko, ale že by to neměl být problém. Zhruba půl roku chodila na kontroly s velkými bolestmi, kdy jí doktor dával prášky na bolesti, ale nic neřešil. Maminka po půl roce téměř přestala chodit a měla neustálé bolesti. Navšítvily jsme jiného ortopeda, ten si vyžádal půl roku starý RTG a potvrdil slova předchozího lékaře, ale poslal ji ma vyšetření kontrastní látkou. Tato ukázala, na něco špatného v pánvi. Doktor nám sdělil, že se jedná nejspíše o zátěžovou zlomeninu nějaké pánevní kůstky a že to musí srůst samo a musíme jen čekat. Jelikož se mamčin stav horšil, nechaly jsme si udělat nový RTG, který odhalil, že na TEP je něco špatně. Tato situace se stala v září, na re-operaci byla maminka objednána až v lednu (prý z důvodu, že pojišťovna už tenhle rok nemá finance na reimplantaci!!!). Operace byla komplikovaná, prý se mamce objevila reakce na materiál implantátu v podobě chronických zánětů, díky kterým jí odumřela stehenní kost a podstatný kus pánevní kosti, takže jí musela být vyjmuta původní náhrada, odejmuty mrtvé kostní tkáně a přidělány kostní štěpy na stehenní kost a pánev (tento štěp se prý dával na tkáň částečně postiženou zánětem) a nový kloub již nebyl vložen. Díky komplikacím při operaci, byl stav maminky velmi vážný. Nyní je více než 2 měsíce po operaci a "kloudné" informace o jejím stavu nám není nikdo schopný dát. Jeden lékař nám řekl, že vylučuje budoucí vložení kloubu, další, že počítají s tím, že to v budoucnu v plánu mají. Nyní je už 3 týdny v nemocnici s rehabilitační péčí, čeká stejně dlouhou dobu na ortopedickou botu (s podrážkou 15 cm), i přes fyzické změny (naklání se na tu stranu nemocné kyčle, jí neudělali žádný RTG, RHB sestra s ní týden cvičila cviky a pak zjistila, že se jí díky nim ta noha vychyluje do strany, tak jí je zakázala cvičit (RHB metodou pokus omyl), lékařská dokumentace z nemocnice, kde operaci podstupovala, nynější lékařka nevěděla, jak komplikace se vyskytly při operaci. Mamka se nyní učí chodit o berlích, ale bez kloubu je to velmi probelamtické a prakticky už nemůže zůstat sama, protože kdyby např. upadla na zem, sama se nezvede. Vše, co se okolo její reimplantace dělo mi přijde trochu zvláštní a nejsem si jistá, jestli byl postup standardní, a proto bych chtěla najít někoho s podobnou zkušeností, jako pacient, zajímalo by mě, jestli se s tímto postižením dá žít relativně plnohodnotný život a člověk si na to zvykne, i jako lékař, kde mě zajímá, jestli je tento případ opravdu takovou raritou a jestli se z výše popsaného dá soudit, jestli někde neselhal lidský faktor a jestli je ještě nějaká možnost vložení dalšího kloubu? Budu ráda za jakékoli komentáře a omlouvám se za dlouhý a neodborný text! Předem děkuji všem a přeji hodně zdraví! Věra Míčová